Když jsem byla mladší, připadalo mi hrozně roztomilé, když mamky nebo i taťkové líbali své děti na nohy, na ruce. Ale jakmile jsem dospěla, otevřel se pro mne úplně nový svět, ve kterém dospělí lidé, tedy fyzicky a psychicky připravení na děti, vůbec nechápou, že se v jejich rukách nachází cizí život a navíc nová osobnost, která ovlivní nejen jejich život, ale i všech ostatních kolem.
Většina mých známých holek, se kterých se už staly mámy, nebo které se mámou stát chtějí nebo plánují, si představují dítě jako stále miminko. Mateřství vidí jediným způsobem: že budou chodit venku z kočárkem a všichni kolemjdoucí je budou vnímat, jako matky. Že budou líbat a tisknout to batole. Že rodina je bude považovat za matky. A ten pocit se jim líbí. Spousta pozornosti, holky to milují. I pokud holka není dostatečně vzdělaná ve všech ohledech, pokud je dokonce hloupá, většinou to rodině nevadí, hlavně že se stala matkou a teď tráví veškerý čas jen s dítětem.
Tento postoj mě uráží jako člověka a jako ženu, možná, budoucí matku. Pro mne je dítě tak velkou zodpovědností, že pokaždé, když přemýšlím, jestli ho chci, bojím se, že mu nedovedu dát všechno, co potřebuje. A teď nemluvím o jídle nebo hračkách. Na to si s manželem vyděláme. Mluvím o možnostech, o pojetí spravedlibosti, dobrého nebo zlého, o sílu bojovat, o sílu být šťastný, sebejistý, dát mu základ pro nejlepší život, který mu nebo jí přeji.
Ale tyto aspekty neslyším moc často. Nemohu říci, že je vůbec neslyším, ale opravdu jen zřídka. Většině známých rodičovství připadá jako povinnost krmit dítě a chodit s ním na procházky nebo přes něj kompenzovat vlastní nedodělky. Nechápou, že dítě vyroste a bude potřeba vybudovat s ním vztah jako z každým jiným člověkem v jejich životě. Myslejí, že pokud je to jejich dítě, musí je, jako rodiče, milovat a repektovat. To nemusí. Cit dítěte k rodičům nikdy nebude tak silný, jako cit rodiče k dítěti.
Chci také dodat, že mnohé moderní mamky se opravdu boji, že dítě dospěje. Nejsou na to připravené. Predstavovaly si celý život jen kočárek a růžovou tvářičku a patičky. Nevědí si rady, co dělat z dítětem, když ty růžové tváře už nemá. Právě proto pro většinu rodičů je puberta dítěte tak složitá. Oni na ní vůbec nemyslí, když se rozhodnou pořídit si dítě, nechápou, že pouštěji do rodiny samostatnou osobnost z budoucím vlastním názorem a právem na vlastní názor. Oni plánovali pořídit si roztomilé batole, a ne člověka s dalšími problémy a potížemi. Proto jsou většinou zklamaní.
Většina rodičů užívá jen dětství vlastního potomka, a to právě z tohoto důvodu. Milují pach dítěte, jak vypadá, jak je malé a jak potřebuje jejich pomoc ode všech. Tak tohle je ale normální úchylka. Viděla jsem rodiče, kteří přemýšlejí o bodoucnosti dítěte od prvních dnů jeho života, věnují mu pozornost, přemýšlejí jaký základ života mu mohou dopřát, a také mu navíc darují fyzickou i psychickou lásku, kterou potřebuje každé dítě, dokonce prostě každý člověk. Ale většinou pozorují jen sobecký přístup: dítě mi musí darovat lásku, pozornost, bavit mě abych neumřela nudou, ale já nikomu nic nedlužím, vždyť jsem darovala život. A vnucují dětem, že darovaly život. Ony tě o to neprosily – porodila si dítě, protože jsi toužila si stát matkou.
A co to je vlastně být matkou? Krmit a hrát si s dítětem?! Tak to přece dělají i ptáci. Slyšela jsem jednou, jak jedna žena řekla, že je dobrou matkou, protože každý den pro dítě vaří. No jo, dáváš mu jídlo, což i podle zákona musíš dělat, jinak tě zbaví rodičovských práv. Tak podle takového člověka je dobrý rodič ten, který krmí, a špatný je ten, který nekrmí. Dovolíte nesouhlas? Rodič může nanést tak těžká psychologická traumata, kterých se dítě nezbaví ani v dospělým věku, tak co z toho, že bylo krmené! Děti vstřebávají naše zvyky, naší řeč, naše postoje, mnoho přesvědčení (protože je jim vnucujeme, jinak to nefunguje při výchově) a navíc jako bonus komplexy, strachy a všechno to, co nám chybělo, když jsme my byli malí. Oni to všechno vidí a hned aplikují na vlastní život.
Prostě je rodičovství daleko za hranici růžových tvářiček a pusinek. Pokud jediným důvodem, proč si chcete pořídit dítě je, že miminka vám připadají roztomilá, tak to radši nedělejte, dokud mentálně nedospějete, jinak zničíte nejen váš život, ale i život dalšího člověka. Podle mě v první řadě dítě máme vidět jako materiál pro stavbu budoucí osobnosti, která potřebuje lásku, pozornost, znalost, naše zkušenosti, pocit zabezpečení a mnoho dalších parametrů, a jen zatím jdou růžová tvářička a malé tělíčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat