To že jsem fanynkou seriálu Sex ve městě, ví snad každý, kdo mě zná. Nikdy jsem ale při tom neměla ráda knihu, která inspirovala tento kultovní seriál. Přečetla jsem ji ve dvaceti a od té doby stojí na poličce.
Před rokem jsem narazila na výprodej z knihami a koupila jsem si dva prequely tohoto slavného románu: Cariin deník a Léto ve městě. Momentálně dokončuji druhou knihu a musím přiznat, že jsem se zamilovala.
Candace Bushnellová píše stylem, který je mi blízký, naprosto ho chápu a s ním se dokonce ztotožňuji. Jako stávající spisovatelka článků a budoucí autorka knih (psaní je v procesu) mohu přiznat, že jsem se od ní hodně poučila. Dala by opravdu hodně, abych od ní získala aspoň pár spisovatelských lekcí.
Nepoužívá mnoha slov. Její knihy jsou krátké a stručné, ale umí popsat děj a konkrétní situaci tak logicky a plně bez zbytečných metafor a epitetonů, že mě to pokaždé fascinuje a inspiruje. Píše o životě puberťačky ve věku, kdy už na to měla zapomenout, ale naprosto chápe a cítí její svět, její myšlenky, komplexy a dětskou naivitu. Autorka se do své postavy úplně vžívá.
Knihy na mne udělaly tak velký dojem, že úplně převrátily mou představu o moderní literatuře. Děj není úplně nějaký průkopnický, je to z tohoto hlediska úplně obyčejná četba ve stylu young adult, ale to, jak paní Bushnellová píše, je naprosto geniální. Kromě mohutného slohu používá trochu neobvyklý přístup ke své postavě a to, že se jí nebojí ukázat jako slabou, nebo spíše takovou, která má určité slabiny. Nefandí jí ani ji příliš neopatruje, což až tak moc často v ženských románech nepotkávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat