Страницы

úterý 17. března 2020

Jak píše Candace Bushnellová


To že jsem fanynkou seriálu Sex ve městě, ví snad každý, kdo mě zná. Nikdy jsem ale při tom neměla ráda knihu, která inspirovala tento kultovní seriál. Přečetla jsem ji ve dvaceti a od té doby stojí na poličce. 
Před rokem jsem narazila na výprodej z knihami a koupila jsem si dva prequely tohoto slavného románu: Cariin deník a Léto ve městě. Momentálně dokončuji druhou knihu a musím přiznat, že jsem se zamilovala. 
Candace Bushnellová píše stylem, který je mi blízký, naprosto ho chápu a s ním se dokonce ztotožňuji. Jako stávající spisovatelka článků a budoucí autorka knih (psaní je v procesu) mohu přiznat, že jsem se od ní hodně poučila. Dala by opravdu hodně, abych od ní získala aspoň pár spisovatelských lekcí. 
Nepoužívá mnoha slov. Její knihy jsou krátké a stručné, ale umí popsat děj a konkrétní situaci tak logicky a plně bez zbytečných metafor a epitetonů, že mě to pokaždé fascinuje a inspiruje. Píše o životě puberťačky ve věku, kdy už na to měla zapomenout, ale naprosto chápe a cítí její svět, její myšlenky, komplexy a dětskou naivitu. Autorka se do své postavy úplně vžívá. 
Knihy na mne udělaly tak velký dojem, že úplně převrátily mou představu o moderní literatuře. Děj není úplně nějaký průkopnický, je to z tohoto hlediska úplně obyčejná četba ve stylu young adult, ale to, jak paní Bushnellová píše, je naprosto geniální. Kromě mohutného slohu používá trochu neobvyklý přístup ke své postavě a to, že se jí nebojí ukázat jako slabou, nebo spíše takovou, která má určité slabiny. Nefandí jí ani ji příliš neopatruje, což až tak moc často v ženských románech nepotkávám.

V mrazení je síla


Jednou během úplné obyčejné povídačky s kamarádkou jsem se jí zmínila, že mne dost unavuje vařit cizrnu. Že na ni musím myslet předem, namočit ji na celou noc, pak vařit hodinu a pak 3 dny jíme jen cizrnu, jelikož když jí uvařím málo, nemá to cenu, ale když hodně, tak pak ji nemám kam dát a strčím ji do úplně veškerého jídla. 
Ten den mi kamarádka poradila ji zmrazit. Od té doby koupím si kilo jakékoliv luštěniny, namočím ji přes noc, uvařím a rovnou zmrazím. Používám zmrazovací pytlíky a kontejnery od Tescomy. 
Vždycky mám plný mrazák všeho, co mě jen napadne. Pokud si vařím polévku, prostě vyndám “kus” mých zásob z mrazáku, rozmrazím ho a hotovo.

Obyčejný, nebo i tak trochu neobyčejný podzim…a zima


Užila jsem si podzim, jako vždy. Pomalu se z něj stává moje oblíbené roční období. Tento rok nás počasí opravdu hýčkalo, už se mi dokonce stýskalo po chladných dnech. Mám ráda útulno, svíčky, podzimní a zimní filmy, deky a horkou čokoládu. 

Tento podzim je obyčejný, ale také dost neobyčejný. Hodně věcí se v mém životě změnilo. Zažila jsem hodně radosti, ale také spoustu smutku. To všechno mne posílilo a ještě více mi pomohlo pochopit sebe sama. 

Zažila jsem také obrovskou depresi. Ani jsem nevěděla, že člověk může mít depresi, když nemá nějaký určitý problém. Něco mi ale chybělo a trvalo mi skoro půl roku, než jsem to všechno zjistila. Z absence motivací a faktické ztráty chutě do života, jsem se dostala v prosinci, kdy jsme si vzali dovolenou, a i přesto že jsme ze začátku chtěli někam odjet jsme nakonec pochopili, že nejsme ti lidé, kteří od svého života utíkají. Zůstali jsme doma na 2,5 týdne a manžel mi pomohl se s deprese dostat. 

Strávili jsme naprosto perfektní dovolenou, pekli jsme společně, koukali na staré kreslené filmy a užívali si. Pak jsem začala číst psychologickou literaturu a léčit sebe opravdu efektivně, jelikož jsem byla již na pokraji toho, že půjdu za „cvokařem“. Moc se mi tam nechtělo, jelikož problémy již byly za mnou a já je nechtěla znovu prožívat a vzpominat na ně. Teď konečně poznávám sebe sama. Třináct let jsem nevěděla, co ta deprese vlastně je i přesto, že skoro každý v mém okolí o ní mluvil. 

Ale teď jsem to opravdu já, poznávám své myšlenky, mé cíle. Velice mi pomohly i moje kamarádky. Ani jsem nečekala, že budou tak stát při mně. Ze začátku jsem jim ani nechtěla říct, co se děje. 

Jakmile jsem se dostala z těžkých časů, začala mít těžké časy Evropa, které udeřily finančně skoro na každého z našich kamarádů. Ale my to rozhodně zvládneme a vyjdeme z toho, jako lepší verze sebe sama.





Mé veganské kuchařky. Co doporučují?



Během posledního roku jsem si koupila 4 kuchařky a opravdu začala vařit. Nejen mi dodaly skvělé nápady, ale doopravdy mě naučili vařit. Díky těmto knihám jsem pochopila nějaký ten základ, jak fungují chutě. 
Nejsem typ na vaření. Nemám to ráda, nezajímá mě to. Dostávám opravdovou chuť něco uvařit jen zřídka, ale dost stojím o zdraví své rodiny, proto se trochu zajímám o jídlo a donutila jsem se vařit do toho stupně, že to prostě beru jako součást rutiny. 
Lahodné s Ellou každý den 
Ella Woodward je britská blogerka a youtuberka, která si veganskou stravou vyléčila těžkou nemoc v době, kdy to lékaři vzdali. Má 4 knihy a youtube kanál, kde zveřejňuje své recepty. 
Většinou jen jednoduché recepty od snídaní přes svačinky až po plnohodnotné obědy. Žádný fast food tu nenajdete, jde jen o zdravé recepty. Většinou používám Elliny recepty, ale jíst jenom tohle naší rodině nestačí. Jíme také nezdravé, i přesto že veganské jídlo. 
V knize jsou nejen recepty, ale také Elliin příběh a spousta útulných a stylových fotek. Vynikající kniha. Jednoduché recepty na každý den. Při detailním rozebrání ale zjistíte, že autorka používá dohromady 5 metod, které tuto knihu tvoří. Pokud se těmto metodám naučíte, už nebudete potřebovat Ellu. Vařila jsem Elliny recepty celý měsíc a už i manžel si všiml, že princip se opakuje, jen různé recepty zahrnují různé potraviny. 
Osobně knize vděčím za to, že do nás s manželem dostala potraviny, které obvykle nejíme. Prostě jsem nevěděla, k čemu bych je používala a jak je upravit, aby nám chutnaly. Teď už to vím. 
Lahodné s Ellou a přáteli 
Další knížka od Elly. Je zaměřena na večírky a jídlo pro večírky a příjemné posezení s přáteli. Mně ale perfektně vyhovuje z hlediska každodenní kuchyně. Používám ji více než “Lahodne s Ellou každý den”. 
Kniha je útulná, nabízí vynikající a jednoduché recepty a opravdu skvělé nápady pro večírky. Naservírovat kukuřici tak, že vypadá jako celý perfektní chod je umění. 
Veganské pochoutky 
Německý fast food od Jerome Eckmeiera. Nádherná kniha, plná báječných fotografií. Recepty nejsou těžké, ale potřebují spousty potravin. Takže musíte mít opravdu velké zásoby takových potravin, které možná v běžném životě ani nikdy nekupujete. Ve výsledku ale budete mít takový “fast food s michelinskou hvězdou”. 
Veganská kuchařka 
Italská kuchařka, nejslabší v mé kolekci. Recepty nejsou až tak jednoduché, navíc občas vyžadují potraviny, které ani nevím kde v Praze sehnat. Ale i pokud je seženu, tak nevím kam bych použila zbytek. Ale kniha je ve mnoha ohledech průkopnická. Nabízí velice svěží nápady, originální recepty a zdravé stravování bez nutnost jíst jen trávu.



středa 4. března 2020

Zatím nejlepší Nymburk


Jeden známý mi před několika lety popsal Nymburk jako nějaké ghetto nedaleko Prahy. Z nějakého důvodu ke mně toto přirovnání nějak přirostlo. Ale už jsem si slíbila, že nikoho nebudu poslouchat ohledně tipů na cestování. Já to stejně vždy nakonec vnímám úplně jinak, než většina ostatních. 

Upřímně mohu říct, že prozatím je to moje nejoblíbenější město ve Středočeském kraji. Takový soulad dost rozvinutého města s přírodou jsem snad nikde neviděla. Atmosférou mi trochu připomíná Freistadt v Rakousku, kam jsme jezdili minulou zimu. 
Technický stav města je naprosto skvělý, školy jedny z nejlepších, co jsem v Česku viděla, alespoň z venku. Všechno je blízko sebe, nábřeží je naprosto okouzlující. 

Nymburčaně hodně sportují, a ti kteří jsou ve městě na návštěvě také. Jezdí se tu na skejtech, kolech, kolečkových bruslích a všem možném. 

Uplná paráda! Moc se mi tam líbilo. Pokud bych toužila po bydlení mimo Prahu, určitě bych v první řadě myslelа na Nymburk.















Beroun překvapil



Nikdy jsem v Berouně nebyla, ani o něj neměla zájem. Vždycky jsem si díky popisům mých známých toto město představovala jako oázu paneláků. Navštívit ho mi ale poradil můj manžel, který tam bývá dost často pracovně. Neuměla jsem si představit, že jde o tak báječně útulné, okouzlujíci a romantické město. 
Nejslabší stránkou je vlakové nádraží. Má nádhernou architekturu, zajímavé dekorační a hlavně dost staré prvky, ale není opečovávané. Všechno tam prostě prahne po rekonstrukci. 
Naopak celé město je v docela dobrém technickém stavu. Většinou tam potkáte zrekonstruované domy a spoustů novostaveb. Mají tam i celou novou malebnou čtvrt s výhledem na řeku. 
Také mne docela překvapilo, že je ve městě docela rušno, což jsem od města s 20 000 obyvateli ani nečekala. Je tam cítit život. Všichni venčí psy, jezdí na kole, venku je spousta dětí. 
Město je velice rozlehlé. Uprostřed je městská hora s rozhlednou, odkud je vidět úplně všechno. 
Měla jsem také radost z bezpočtu schránek pro kola, jak tam lidé normálně venčí kočky, a jaké tam mají obchůdky s nádobím a dekoracemi. Nádhera

















pondělí 24. února 2020

Jednoduchý trik na zaseknutý zip



Minulou zimu jsem se dostala do tak hloupé situace, že už jsem si myslela, že budu muset odstřihnout kus látky od bundy. Úplně se mi zasekl zip. Nějakým neuvěřitelným způsobem se mi podařilo bundu sundat, ale pak jsem si sedla k počítači a začala hledat nápady, jak zachránit bundu. 

Musíte rovnou do zipu strčit tuhé mýdlo. Prostě tak hodně, kolik se tam vejde. Během tohoto procesu postupně začínejte se zipem hýbat. 

Polovuje to dost rychle.