Jak funguje trh

Přes rok pracují skoro výhradně jen se zahraničními klienty. Hodně let jsem neuměla česky na té úrovni, abych vybudovala správné pracovní vztahy v marketingu s českou klientelou, proto jsem pracovala jen s rusky mluvící klienty.

Teď jsem rozhodla, že v tom nehodlám pokračovat.

Nikdy jsem o tom nemluvila s mými kolegy. V agentuře, ale dospěli k úplně stejnému závěru.


Každý bohužel má nějaké špatné zkušenosti. A tím myslím opravdu špatné.



Hrozně mě mrzí, že moje vlastní kultura a zázemí mi nemohou poskytnout bezpečné a komfortní prostředí pro práci a rozvoj. Asi se neodvážím říct, že všichni rusky mluvící jsou zločinci, to ne, ale nemají dostatečně rozvinutou vnitřní kulturu, a to se odráží i na práci. Věřte mi, mám půdu pro porovnání. Každý třetí rusky mluvící klient si stejně vyhledává cesty, jak ti nezaplatit. Navíc nejednají důstojně skoro nikdy. Na to už nemám sílu ani čas se soustředit.

Lidé z bývalého Sovětského svazu, kteří žijí někde jinde, jsou jiní. Pokud v zahraničí žijí alespoň 10 let, tak už se je nemůžete počítat za cizinci.Toto je fenomén, jsem šťastná, že můj život mi poskytuje možnost obejít klienty, které nechci a jít za těmi, které opravdu chci. Toto vnímání mě hodně inspiruje, vzbuzuje ve mě touhu se učit.




Rusky mluvící klient, který nikdy nebydlel v zahraničí, který nebyl inspirován zahraničním způsobem jednání a vyjednávání je nejhorší možný klient. Pravdu řečeno, nemám až tak obrovské zkušenosti, abych porovnala úplně veškeré národnosti. Jsem vděčná osudu, že mám možnost výběru.

Pokud neumíš anglicky, jako člověk žijící někde v Bělorusku, Rusku, na Ukraině nebo jinde prostě na výběr nemáš. Když mi přátelé říkají, že učí své děti žijící v Česku rusky, abychom měli možnost v budoucnu navázat pracovní vztahy s Ruskem, v duši se směji a nevím, jestli nemám náhodou brečet. Chudák dítě. My všichni makáme jako blázni, právě proto, abychom už nemuseli mít žádné pracovní vztahy s lidmi, kteří nechápou naši novou kulturu, ale tihle rodiče dobrovolně podněcují dítě koukat se směrem k ruskému byznysu. Ale to dítě bude mít naprosto jinou mentalitu. Radši ať řeknou, že ruštinu budou potřebovat ke konverzaci s babičkou a dědečkem, než pro úspěšný byznys. Ten tam není.

Pokud nekradete a chcete jednat čestně a spravedlivě, a nakonec mít možnost se spolehnout na soud (pokud dojde k nejhoršímu), tak se Vám rozhodně byznys na Východě nepovede. Podmínky života tam vytvořily jediný způsob, jak se člověk může stát úspěšným, a to je podvod.

To je velká škoda, ale momentálně nevěřím, že by se s tím něco dalo dělat. Nechci ale odradit Čechy od toho, aby najali cizince, kteří se teprve přestěhovali, protože oni velice potřebují šanci a podporu. Mnozí lidé z našich států si berou půjčky, jen aby se mohli odstěhovat a začít nový život. Právě proto, že nesouhlasí s obecným pojetím štěstí a úspěchu tam.

Naprosto hektické léto

Toto léto je pro mě takové neobvyklé. Ne jednu stranu, žiji více pohodlný život, než obvykle. Je to první léto, které 100% pracuji z domova. Občas sem tam mívám pracovní schůzky, ale většinu dne trávím úplně sama, což mi hodně vyhovuje. Některé dny také Alex zůstává doma a pracuje v pokoji vedle. V tomto ohledu je moje léto velice klidné a více času věnuji domácím pracem, což u mě není zvykem. Na druhou stranu, hodně cestujeme, často míváme schůzky s přáteli a to dodává našemu životu takový trochu divoký rytmus. V některých ohledech jsem hrdá na to, jak se mi daří všechno zorganizovat. Doma mám naprostý pořádek, vařím skoro každý den, pracuji méně, vydělávám více. Cestuji skoro každý víkend, hodně čtu, učím se, úspěšně řeším veškeré životní překážky. 

Ale i přesto, že stíhám opravdu víc, než obvykle, dny utíkají moc rychle. Hlavním problémem je, že ne vždy mám inspiraci. Pokud ji nemám, opravdu ztrácím čas. A to se mi nelíbí. Jenže když je každičká minuta tak hrozně nabitá, nelze stále cítit nadšení a do všeho vkládat duši. Proto mám radost, že část mé práce je naprosto technická. Dělám ji, když mám vypnutý mozek, jelikož jsem velice kreativně založený člověk.

Celkově je tento rok v mém životě velice důležitý. Hodně jsem pochopila sama sebe jak z pracovního, tak i osobního hlediska. Udělala jsem spoustu úsudků, lépe jsem sama sebe poznala. Docela mám radost, že jsem poměrně stálá ve svých rozhodnutích. Již několik let sleduji stejný kurs, občas se mi podaří odmítnout nepodstatné věci, a ještě více se soustředit na ty důležité.

Také mám ze sebe tak trochu radost, že se učím z vlastních chyb. V pubertě mě využívaly mé kamarádky. Věnovala jsem jejich problémům dny a týdny, až do doby, dokud se nevyskytly nějaké problémy u mě. Už mě nadále nepotřebovaly. Hodně mi to ublížilo, a poté co jsem se přestěhovala do Česka, udělala jsem postupně globální vyčištění přátel, a stala se šťastnější, než jsem bývala. Od té doby stavím přátelství na úplně jiných kamenech, než dříve. 

V poslední době jsem ale pochopila, že jedna kamarádka se již čtvrtým rokem moc nezajímá o můj život, ale scházíme se abychom si promluvily o ní a jejím životě. Nakonec jsem si ale všimla, že mi nikdy nedá “like”na instagramu. Běžně to není velká věc, ale ona je velkou fanynkou sociálních sítí, proto ten fakt z toho velkou věc dělá. Tak jsem se rozhodla jít na její profil a dozvěděla jsem se, že odebírá skoro 3000 účtů úplně cizích lidí, vedle toho mého. Vůbec ji můj život nezajímá. Věděla, že jsem v květnu navštívila koncert mých snů v Římě, ale nezavolala ani se nezkusila rozdělit se mnou radost. Jo, má těžké období. Ale to její těžké období probíráme již čtvrtým rokem. Během těch let já sama měla spoustu těžkých období, ale vždycky jsem si to nechala jen pro sebe. Nechtěla jsem ji otravovat během jejího těžkého období. Nakonec jsem ji přestala odebírat, ani jí nevolám. Mám ji ráda, ale o takový vztah nestojím. Nechci být jen kapesník. Hrozně mě mrzí, že mě lidé přesně tak často vnímají, protože si myslím, že umím naslouchat a i poradit.

Prázdniny v Římě

Tento rok jsme znovu navštívili Řím, ale tentokrát kvůli koncertu Marca Mengoniho. Milujeme s Alexem tři italské zpěváky a naším velkým snem vždycky bylo zažít jejich koncerty.

Jelikož jsme stejně jeli do města na koncert, rozhodli jsme se, že tam strávíme i prázdniny, a zároveň oslavíme i výročí svatby. Popravdě řečeno, slavím již třetí měsíc :) Ale to nikdy neuškodí.

Láska

Itálii miluji. Tato země mě fascinuje a inspiruje již několik let. Navštívila jsem ji několikrát a vždycky jsem se cítila jako doma, ale žít tam nechci, a to z mnoha různých důvodů. Tedy uvedu, co se mi na Itálii nelíbí:

•  Jídlo. Italská kuchyně je známá po celém světě, ale já ji moc nemusím. Ano, občas si zajít na pizzu, to jde, ale denně jíst jen pastu, pizzu a chlebíčky, což znamená samou pšenici každý den, nikdy nedokáži. Jiné jídlo se ale v Itálii vyhledává dost těžko.

•  Nedostatek čistoty, což mi zvlášť vadí u jídla.

•  Nedostatek účasti italské vlády v životě státu. Ku příkladu, většina vnitrostátních vlakových a autobusových spojů je provozována komerčními firmami, které nedodržují evropské standardy kvality, čistoty a pohodlí. Také jsou všude rozbité silnice, chodníky atd.

•  Kvalita bydlení. Bydlela jsem v několika různých bytech během posledních 10 let. Všechny jsou celkově mnohem horší, než v Evropě obecně. Koukala jsem také na asi 50 “hometourů” na Youtube od různých italských blogerů a z estetického hlediska Italové mají nejhůř vybavené byty mezi Evropany. Byla jsem naprosto šokována, ale tak to prostě je. Země, která vyrábí veškerý nábytek, nádobí a je slavná po celém světě jako centrum módy, umění a designu, na příkladech obyčejných občanů nenabízí nic zajímavého. Prostě obyčejní lidé nemají styl a vkus v otázkách interiéru. Zašily své byty do Ikei. Paradoxní pravda.

Jinak asi všechno miluji. Lídé, jsou dobří a přátelští, jak ctí rodinu, umějí si užívat život, jak pečují o svou architekturu, jak ji chrání a jak do ní investují, jak jsou věrni svým zvykům. Milují svou krajinu, jejich zázračná města a ještě spoustu jiných věci.

10 let

Poprvé jsem navštívila Řím v roce 2009. Tentokrát to bylo trochu jiné. Momentálně v Římě není možné v klidu projít centrem města, všude se vám snaží něco prodat: vodu, deštník, mapu, exkurze. Město je bohužel rozděleno na 2 různé části: jedna je skutečná, ta další je nějak zvláštní, i když krásná. Město naplněné jen turisty a těmi, kteří se jim snaží něco prodat. 

Mezi sebou s manželem mluvíme rusky, ale to vám rozhodně nedoporučuji dělat v Římě, protože tímto jazykem mluví polovina “pouličních prodavačů”. Jsou neuvěřitelně drzí, když je odmítáte. Konkurují si navíc s Afričany a v ruštině jim hrozně nadávají a vykřikují rusky rasistické urážky. U takových lidí si nikdy v životě nekoupím exkurzi. To mě mají ukazovat krásu ti, kteří jsou rozlícení a rasističtí?! To je je a byla asi největší slabina součastného Říma.

Bydleli jsme v širokém centru, poznali jsme trochu život skutečných Římanů. Je klidný, šťastný a soběstačný. Město je jako bezplatné muzeum pod širým nebem. Nejde popisovat Řím, prostě ho musíte vidět. Objeli jsme celé město: prošli jsme centrem 5krát. Navštívili široké centrum, pak jeli na okraj města na nákup…

Nákupy

Nákupy v zahraničí již nejsou to samé, co bývalo. Mezinárodní sítě vládnou Evropou. Nepovezu s sebou z Itálie to, co klidně koupím i v Čechách. Podle mě se shopping v Římě nevyplatí. Ztratíte čas, který můžete věnovat poznávání města. Jet do obchoďáku vám rozhodně nedoporučuji. Pršelo, tak jsme tam jeli– do největšího, Porta di Roma. Což zato vůbec nestálo. 80% obchodů jsou stejné, jako v Česku. Navíc jsou přecpané, jelikož v Římě je mnohem méně komerčních ploch v přepočtu na počet obyvatel, než v Praze. Shopping si tam neužijete. U kabinek stojí fronty, na záchodech jsou půlhodinové fronty.

V centru města prodávají oblečení “Italských značek” (made in China), které jsou ale, pozor, orientované jen na turisty. Jsou předražené, skuteční Římané tam nenakupují.

Jediným bodem, který mohu doporučit, je jet do širokého centra a prohlédnout si outlety. Ty jsou opravdu dobré, nabízejí obrovský sortiment za dostupné ceny. Pokud jedete po značkovém oblečení, tak rozhodně patříte tam. V Česku stejné zboží se slevou koupite až na konci sezóny. Koupili jsme si dvě firemní tašky. Jinak pokud bychom měli čas, mohli bychom nakoupit klidně i další kufr oblečení. Jen to chce čas, který já osobně nechci trávit v obchodě. Musíte se tam pořádně prohrabat, najít neroztrhané oblečení, porovnat si ceny na internetu, a až pak si něco koupit.

V tomto blogu jsem více pozornosti věnovala záporům, jinak ale jsou tam samé klady, které všichni znají. Proto vlastně i do Říma jezdíme. Prostě je to báječně město. Strávili jsme tam vynikající týden.