Cizí problémy

Nevím jak si mám poradit, proto momentálně nevidím žádný jiný způsob, jak se zbavit napětí v mé duši, než se podělit s vámi.

Jde o mou kamarádku. Považuji ji vlastně za sestru a to z mnoha hledisek. Nachází se již několik let v dost těžké osobní situaci, a jak už to mezi kamarádkami chodí, zatáhla do těchto okolností i mě. Momentálně se cítím rozdvojená. Nevím jak se správně zachovat, a ani nečekám žádné rady, protože člověk by měl znát všechny okolnosti dané situace, aby mohl radit, ale prostě se potřebuji nějak vyjádřit.

Myslím si, že kamarádka dělá hroznou chybu, když volí toho, s kým momentálně bydlí. Měla už několik dost příšerných vztahů a já ji tak nějak vždycky zachraňovala. Před několika lety se dostala do tak ponižující situace, že jsem nespala celé noci ve snaze ji nějakým způsobem pomoci. Cítila jsem od prvního dne, že to dopadne špatně. Ona mne nechtěla poslouchat, navíc mi vyhrožovala, že naše přátelství ukončí, budu-li se do toho nadále plést. Cítila jsem neuvěřitelnou osobní zodpovědnost, proto jsem provedla velký výzkum a dokázala, že člověk, kterého milovala, byl podvodník. Nakonec mi byla velice vděčná.

Navzdory své první zkušenosti se okamžitě znovu zapletla s dalším člověkem, od kterého cítím hrozbu od prvního dne. Nikdy jsem ho osobně nepotkala. Znám ho jen z fotek a z historek, které mi kamarádka vypráví po dobu téměř pěti let, co jsou spolu.

Nevidím ho jako špatnou osobnost, prostě si myslím, že ona postavila manželský vztah na špatných základech. Ona obětuje příliš a on naopak jede ve své komfortní zóně. A to není správné.

Ponižoval ji skoro čtyři roky, ona probrečela skoro každý den, který s ním strávila, já jsem ji uklidňovala ne jednou ani dvakrát, ale sto tisíckrát. Už mi popravdě řečeno došla trpělivost, ale oni se prostě jednoho dne, skoro nečekaně, vzali. Od té doby mě vyškrtla že seznamu osob, oprávněných mluvit do jejich vztahu. Nevidím v tom žádnou spravedlnost. Po léta jsem jí byla dobrá, a teď už ne. Chápu, že tímhle způsobem brání své teritorium, své manželství. Všechno svědčí, že její manžel na ni má neuvěřitelně silný vliv. Ona kvůli němu ztratila několik přátel a má hrozné vztahy s rodiči.

Každý můj pokus něco k tomu říct se setkává s úplně nenávistnou reakcí a obviněním z toho, že za ni neumím být šťastná.

Důvod, proč pokračuji ve snaze se s ní nějak domluvit ale vůbec nespočívá v tom, že se za ni nedokážu  radovat, ale v tom, že předpokládám, jak to všechno skončí. Ta situace je velice obtížná, on ji nutí do jiné víry, do jiného způsobu života. Ona kvůli němu obětuje úplně všechno. Už ji sotva poznávám. Je to ještě složitější o to, že bydlíme v různých státech a nevídám ji osobně.

Jsem na rozcestí. Pokud se budu do toho dál plést, ztratím kamarádku a budu se cítit jako špatná přítelkyně, ale pokud z té situace vycouvám, budu prostě špatná kamarádka, která dovolila přítelkyni trpět. O její situaci skoro nikdo neví, ona prostě nemá žádného dalšího člověka, který se bude pokoušet ji zachránit.

Ona se vyhýbá konfliktům, proto se už jen zřídka se mnou o něco podělí. Mluví jen na neutrální téma. Snažím se jí objasnit, že její situace vůbec není mou věcí, že pro mne by bylo mnohem jednodušší prostě nechat to, tak jak to je, že já i sebe nutím trpět, protože se bojím, že pokud ustoupím, tak bude to všechno ještě horší.

Nikdy v životě jsem nebojovala za žádného člověka, kromě manžela tak, jak bojuji za kamarádku pro její dobro. Její život se hrozně zhoršil a ona to naprosto odmítá. Jsem velice opatrná, když se snažím upozornit ji na součastnou situaci, ale i tak to odmítá poslouchat. Trpí finančně, emocionálně, fyzicky. V zanedbaném stavu jsou mnohé aspekty jejího života, ale ona to nevidí. Uvažuje z pozice nové víry a nového manžela.

To je asi největší dilema mého života. Občas už prostě nemám síly. Hrozně často na ni myslím, a tím pádem ztratím náladu. Když s ní mluvím, je to ještě horší, ale mám pocit, že pokud se toho vzdám, zůstane v tom úplně sama. Občas už nechápu sama sebe. Nechápu proč já se do toho pořád pletu. Sklízím za to jen obvinění. Už jsem si několikrát slíbila, že neřeknu ani slovo, ale pořád mi někdo něco našeptává. Znovu vidím ten nepořádek a děsím se špatných následků a nemohu mlčet. Nehádáme se, ale neustále je mezi námi napětí. Mé srdce mi prostě říká, že ji mám ochraňovat. Je pro mne velice blízký člověk, ale občas už nemám síly, když vidím, že ona osobně žádný problém ve své součastné situaci nevidí. Nebo spíše odmítá vidět. Chce mít rodinu, to chápu. Předpokládám, že ona si je jistá, že já její problémy nejsem schopna pochopit, protože jsem už dávno šťastně vdaná a nemusím se strachovat o svůj osobní život.