Francouz Christian Clavier je už léta jedným z mých nejmilovanějších herců. Ale opravdovou lásku k jeho talentu jsem zažila během prvního zhlédnutí filmu Dejte mi pokoj!, který vyšel v roce 2014.
Hrozně se divím tomu, jak špatné hodnocení dostal tento neuvěřitelný film po celém světě. Možná apeloval na nesprávné diváky nebo ho nějak přeceňuji já, ale…
Kdyže dívám na tento film, jako na literární dílo, z této pozice je napsán naprosto perfektně. Přes podmínky a další lidi se divákovi otevírá povaha hlavní postavy. Je nadřazený sobec, který nemá rád nikoho, kromě sebe. O tom svědčí zařízení jeho bytu, jeho vztah s manželkou a synem, sousedem a zedníkem a dokonce i název desky, kterou si tak toužil poslechnout “Me, myself and I”.
Michela Leprouxa poznáváme postupně. Od začátku víme, že je bohatým a vzdělaným. Pracuje jako zubař, na pacientech mu moc nezáleží. Bydlí v jedné s prestižních městských částí Paříže ve velkém bytě 200 m2 a má tajemství. Ženu, která si s ním chce promluvit.
Ponenáhlu se dozvíme více. Nemá žádný vztah se synem, zahýbá své ženě, vůbec ji nezná a nemá zájem ji poznat. Má své koníčky a naplno se jim věnuje. Nemiluje manželku ani milenku, nemá přátelé a nezná žádné sousedy, i když bydlí ve stejném domě spoustu let.
Pan Clavier perfektně zachytil obraz dokonalého egoisty, který kolem sebe vybudoval celé impérium lží. Nechce být sám, proto se obklopuje lidmi, ale nechce se jim věnovat ani vteřinu, proto nemá z nikým žádný vztah, ani s rodiči.
Malá thajská dívka ve filmu zobrazuje svědomí zubaře a znovu mu připomíná, že není dobrým člověkem, což on ví, ale nechce o tom moc přemýšlet.
Film se točil na základě divadelní hry, kterou z velkým úspěchem inscenovali v pařížském divadle po dobu 3 let. Film se od hry skoro vůbec neliší. Původně byla úloha Michela Leprouxa nabídnuta herci, který ho 3 roky hrál na jevišti, ale odmítl to. Řekl, že pro herce jde o konec kariéry, když zatuhne ve stejném obraze tolik let, tak úlohu vzal Christian Clavier. Neumím francouzsky, ale stejně jsem si na Youtube podívala na tu hru. Postavy ve filmu jsou podle mne mnohem lepší. Ve hře jsou více komické, ale ve filmu doopravdy připomínají skutečný život.
Možná, že důvodem proč tento film je tak nízko hodnocen, je, že byl vyhlášen jako komedie. To rozhodně není. Je to sociální satira. Obsahuje zábavné okamžiky, ale jasně předvádí moderní tragédii. Člověk bez finančního nedostatku, na první pohled úspěšný a žádaný, je úplně sám a v reakci na to se z něj stává naprostý sobec.
Milují soundtrack k tomuto filmu, všechny jeho okamžiky. Bez nadsázky mohu říci, že jde o můj nejoblíbenější film za poslední 4 roky.
Žádné komentáře:
Okomentovat