O štěstí

Nedávno jsem potkala jednu známou, která řekla, že chce přestat stedovat polovinu lidí na Instagramu, protože jsou falešní. “Jak falešní”? Zeptala jsem se. Odpověděla, že ve skutečnosti nežijí život, který ukazují online, ale jen si dělají hloupé fotky a píšou blbé příspěvky, jak je jejich život báječný. Že ona zkrátka nevěří, že se někdo může cítit šťastný každý den, že skutečný život je jiný, a je velice daleko od zázračného štěstí. V ten okamžik jsem pochopila dvě věci, že není šťastná, a byla to narážka hlavně na mne.

Mám velice “šťastný” účet na Instagramu. Také mi většina mých odběratelů na Youtube píše, že jim připadám šťastná. Necítím se při tom falešná, protože se opravdu takto cítím – šťastně.

Před 12 lety jsem byla jednou z řady těch lidí, kteří nevěří na konstantní štěstí a to z jediného důvodu. Nikdy jsem to samé štěstí trvale necítila, a proto jsem si nedokázala představit, že existuje. Dokud jsem bydlela v Bělorusku, byla jsem nejen nešťastná, ale trápila mě dlouhodobá velice vážná deprese. Pak jsme se přestěhovali do Česka, protože jsem cítila, že pokud něco ve svém životě nezměním, budu jen postupně umírat. Ale život v Česku byl také ze začátku velice složitý, utekla jsem od běloruských problémů, ale poznala problémy české. A pak jsem pochopila, že hlavní, co musím změnit, je můj postoj a přístup k životu. Pracovala jsem nad sebou vlastním rozvojem a osobním růstem něco okolo roku a pak se mi život úplně změnil. Četla jsem knížky, sledovala pořady o štěstí, sledovala jsem lidi, kteří mi připadali šťastní a soustředila jsem se na vlastní touhy a sny a na to, co už jsem v té době měla. Milovala jsem a byla milována, nebydlela jsem pod mostem, žila jsem ve státě, který se mi opravdu líbil a začínala profesionálně psát. Tak proč nebýt šťastná?!

Každý den?

Někteří lidé se mě ptají, zda se cítím být šťastná každý den. Obzvlášť ti, kteří jako já před 12 lety nedokázali být šťastní. Ano, cítím se šťastná 360 dní v roce, nelžu, nezveličuji a nechlubím se. Ale jde o výsledek mé práce sama nad sebou. Proto zcela upřímně zveřejním fotky na Instragmu, jak jsem šťastná a jak si užívám život. A během těch složitých a smutných 5 dnů v roce prostě nemám náladu něco zveřejňovat.

Jak to funguje

Když už se jednou naučíte “pracovat” se štěstím, dokážete si příště pomáhat rychleji a efektivneji. Dříve, pokud jsem všimla nějaké vady v mém životě, nemohla jsem přepnout pozornost a stále musela myslet jen na svůj problém. Тeď se naopak snažím na něj myslet jen z hlediska, jak to mohu napravit. Tím pádem jsem smutná 3 hodiny, pak začínám přemýšlet nad potenciálním řešením. Poté přijdu se skoro hotovým nápadem a nakonec začnu ten nápad uskutečňovat a už nemám čas na smutek.

Čím začít

Začít třeba ceněním si toho, co máte a co vás obklopuje. Dávám pozor na lidi, které potkávám, na listí, které padá, na psa, který jen tak proběhl kolem a časem jsem se naučila všímat si veškeré krásy, která mne obklopuje. Ze začátku jsem se nutila takto přemýšlet, teď to dělám úplně přirozeně. Psychologové radí vést si seznamy věcí, které máte rádi a těch, za které jste vděčné. Já je také vedu, ale ve vlastní hlavě. Snažím se nejčastěji opakovat, co mám, čeho jsem dosáhla a za co jsem vděčná. Také tuto energii kolem sebe šířím. Kupříkladu, manželovi pořád říkám, jak je báječný, a co přesně si na něm nejvíc cením. Povzbuzuje ho to v těžkých chvílích, pomáhá nám to věnovat pozornost tomu, čemu většina lidí kolem nás žádnou péči nevěnuje.

Ano, občas cítím úzkost a smutek, ale naprostou většinu mého času jsem úplně šťastná, všechno mě zajímá, mám na všechno chuť a náladu, chce se mi žít a konat. Zvláště cítím, že jsem na dobré cestě, když se potkávám s jinými lidmi. 60% mého okolí si pořád jen stěžuje. Zvlášť tohle mi pomáhá pochopit, jak velkou práci jsem na sobě vykonala. Vyrůstala jsem v kultuře, kde si stále stěžovat a být smutný je zvykem. A teď žiji úplně jinak.